2023 / URBANISTICKÁ SOUTĚŽ / V AUTORSKÉ SPOLUPRÁCI S KRAJINÁŘSKÝMI ARCHITEKTY MARTINOU HAVLOVOU A RADKEM PROKEŠEM
Dům je řešen low-tech přístupem, kdy je pevná konstrukce navržena tak, aby mohlo být využito jen nezbytné množství potřebných technologií dle „principu 22-26“.
Dům je koncepčně rozdělen na pevnou schránku a měkkou náplň.
Pevná schránka je tvořena obalovou konstrukcí, která plní rovněž nosnou funkci. Stvrzuje vztah domu k jeho čtvrti a jelikož urbanistické poměry se mění jen pomalu, i pevná schránka má svou jednoznačností vyjadřovat jistou konzervativnost. Schránka zároveň zajišťuje stálé teplotní vnitřní prostředí domu, které umožňuje omezit množství nutných technologií (více v části energetické a technologické řešení).
Oproti tomu měkká náplň vnitřního prostředí je navržena v mnohem lidštějším měřítku s důrazem na přirozené materiály. Vnitřní konstrukce domu je nenosná a v kontrastu s pevnou schránkou naopak umožňuje pružné změny dispozice dle provozní potřeby v rámci celého podlaží. Uspořádání vnitřního prostředí je pak odvozeno od jeho hlavní „funkce“ – tedy kancelářského prostoru, jehož velikost je pečlivě navržena tak, aby svou velikostí, uspořádáním, prosvětlením a použitými materiály vytvářel příjemné „měkké“ pracovní prostředí.
Návrh se vymezuje proti „industrializaci“ kancelářského prostředí jak z funkčního, tak prostorového hlediska. Základní funkce domu (mj. stálost vnitřního prostředí) je plněna především konstrukcí samotnou a až v druhé řadě případnými doplněnými technologiemi. Z hlediska prostorového byl kladen důraz na rozměry a proporce jednotlivých kanceláří, aby každý zaměstnanec měl dostatek prostoru a dostatečnou míru soukromí.
Urbanistické řešení
Z urbanistického pohledu je řešený dům navržen jako kontextuálně pojatá integrální součást své čtvrti, kdy respektuje výšku okolní zástavby, uliční čáru, i tvar střechy. Tento přístup byl zvolen s ohledem na jeho nevybočující funkci i pozici v rámci čtvrtě, která odpovídá zvolenému kontextuálnímu pojetí.
Na dvoře za domem je umístěno celkem 10 parkovacích míst a malý oddechový prostor pro zaměstnance, který vnáší lidský prvek do jinak pragmaticky řešeného společného dvora nové i staré budovy. Dvůr nové budovy přímo navazuje na stávající dvůr ČPZP a pro obslužnost automobilem používá stávající průjezd staré budovy. V nové budově je v přízemí při východní hraně domu možné zřídit oddělený průjezd, pokud by nový dům měl v budoucnu fungovat samostatně. Tato část domu, ve které jsou nyní navrženy sklady, je pro možný budoucí průjezdu připravena nivelitou a absencí kolizních nosných konstrukcí, aby tato stavební úprava byla potenciálně možná. Možnost průjezdu je ponechána pouze takto v rovině stavební přípravy, jelikož při současné existenci průjezdu starou budovou není aktuálně potřebný.
Architektonické řešení
Dům je koncepčně rozdělen na pevnou schránku a měkkou náplň.
Pevná schránka je tvořena obalovou konstrukcí, která plní rovněž nosnou funkci. Stvrzuje vztah domu k jeho čtvrti a jelikož urbanistické poměry se mění jen pomalu, i pevná schránka má svou jednoznačností vyjadřovat jistou konzervativnost. Schránka zároveň zajišťuje stálé teplotní vnitřní prostředí domu, které umožňuje omezit množství nutných technologií (více v části energetické a technologické řešení).
Oproti tomu měkká náplň vnitřního prostředí je navržena v mnohem lidštějším měřítku s důrazem na přirozené materiály. Vnitřní konstrukce domu je nenosná a v kontrastu s pevnou schránkou naopak umožňuje pružné změny dispozice dle provozní potřeby v rámci celého podlaží. Uspořádání vnitřního prostředí je pak odvozeno od jeho hlavní „funkce“ – tedy kancelářského prostoru, jehož velikost je pečlivě navržena tak, aby svou velikostí, uspořádáním, prosvětlením a použitými materiály vytvářel příjemné „měkké“ pracovní prostředí.
Obvodové konstrukce domu jsou z 50 cm tlusté dutinové tvárnice plněné izolační vlnou. Vnější povrchy mají probarvenou vápennou omítku, vnitřní vápennou omítku bez probarvení. Skladba je difuzně otevřená, prostupnost tepla U = 0,13 W/m2K. Podlahy jsou navrženy jako dvojité s dutinou, kdy i nosná i pochozí vrstva jsou z železobetonu, respektive betonu. Dutina mezi vrstvami umožňuje vedení potřebných inženýrských sítí a umožňuje tak libovolnou variabilitu dispozice, materiál obou vrstev pak výrazně zlepšuje akumulační schopnosti domu a napomáhá teplotní stabilitě vnitřního prostředí.
Okenní otvory jsou vertikálně orientované, přisazené ke stropu, jelikož takto umožňují lepší prosvětlení dispozice a efektivní provětrávání oproti např. kontrastnímu pásovému oknu.
Nosná konstrukce je tvořena obvodovými stěnami z keramických tvárnic, doplněná o stěny schodiště a výtahu.
Místo ustupujícího podlaží byla z ulice navržena šikmá střecha, jelikož to lépe odpovídá charakteru okolní zástavby, kde se rovné střechy vyskytují jen výjimečně, a pokud, tak většinou na objektech, které koherenci čtvrtě spíše poškozují. Směrem do dvora na ni navazuje pultová střecha, obdobně jako na staré budově ČPZP.
Návrh se vymezuje proti „industrializaci“ kancelářského prostředí jak z funkčního, tak prostorového hlediska. Základní funkce domu (stálost vnitřního prostředí) je plněna především konstrukcí samotnou a až v druhé řadě případnými doplněnými technologiemi. Z hlediska prostorového byl kladen důraz na rozměry a proporce jednotlivých kanceláří, aby každý zaměstnanec měl dostatek prostoru a dostatečnou míru soukromí.
Dům je navržen tak, aby umožňoval flexibilitu budoucího využití, ať už jako změny dispozic v rámci současného provozu, nebo jako provozně od staré budovy odděleného domu. Umístění vnitřních komunikací domu umožňuje i budoucí změnu funkce na např. bytovou. V přízemí je prostorová a konstrukční rezerva umožňující vybudovat průjezd do dvora, aniž by to vyžadovalo extenzivní zásah do konstrukce domu.
Energetické a technologické řešení
Dům je řešen low-tech přístupem, kdy je využito jen nezbytné množství potřebných technologií.
Stabilní vnitřní teplota v domě je zajištěna tepelně neprostupnou obálkou (U = 0,13 W/m2K), akumulací tepla v betonových podlahách a stropech (75 %) a stěnách (25 %), vhodnou proporcí oken vůči velikosti interiéru a efektivním větráním pomocí štěrbin na celou výšku okna, které umožňují rychlou efektivní výměnu vzduchu. Kombinace zmíněných opatření a využití vnitřních zdrojů tepla (svícení, přístroje, lidé) dle „principu 22-26“ umožňuje téměř eliminovat potřebu vytápění a chlazení objektu, respektive ji omezit na pouhý záložní systém pro extrémní výkyvy teplot. Okna jsou přisazena při vnitřní hraně stěny, čímž hloubka stěny přirozeně stíní plochu okna a nedochází tak k přehřívání. V létě je objekt možné pomocí systémově ovládaných větracích štěrbin a otevíravých skleněných vnitřních výplní mezi kancelářemi a chodbou v noci chladit pro komfortnější vnitřní prostředí během dne.
Kanceláře jsou větrány přirozeně, jsou v nich navržena čidla CO2, propojená s větracími štěrbinami, která zajistí výměnu vzduchu v případě poklesu pod normovou hodnotu. Větrací otvory je možné v případě potřeby otevřít i manuálně. Potřeba vzduchotechniky je takto omezena pouze na hygienické zázemí a chráněnou únikovou cestu.
Na pultové jižní části střechy směrem do dvora je navržena fotovoltaika. Záložní systém topení je napojen na elektrický zdroj, aby objekt nevyžadoval další médium kvůli pouze občasnému využití.
